Články
Jednotlivé články a zajímavosti z kladrubské historie
17.11.2013
Kladrubská měšťanská (hlavní) škola 1895 - 1945
V roce 1895 byla dokončena a také otevřena kladrubská měšťanská škola. V jejím čele stálo mnoho osobností z tehdejšího panství kladrubského. Prvním ředitelem školy byl v letech 1895-1896 rodák z Moravské Ostravy Karl Grohmann, který během druhé poloviny 19. stol. působil jako učitel v několika obcích na západě Čech. Roku 1895 bylo také vedení obecné a měšťanské školy sjednoceno. V následujících letech se ve vedení školy vystřídali jako ředitelé tito kantoři:
1895-1896 def. ředitel Karl Grohmann
1896-1907 def. ředitel Josef Pierl
1907-1908 def. ředitel Karl Grohmann
1908-1923 prov. ředitel Karl Grohmann
1924-1926 def. ředitel Franz Andreß
1926-1927 prov. ředitel Josef Schott
1927-1934 def. ředitel Georg Manet (penzionován)
1934 Theodor Tauber
1935-1936 prov. ředitel Wenzel Czech (Friedl) – následkem změny jména
1936-1938 def. ředitelka Margareta Fremuth, rozená Dusik
1938-1943 ředitel Wenzl Friedl (1. září 1938 bylo vedení obecné a měšťanské školy rozděleno)
1943-1944 Wenzl Friedl (ředitel hlavní školy)
1.1. 1944 – 30.4. 1945 Josef Schott (rektor hlavní školy)
Nahoře: Kladrubská měšťanská škola na pohlednici z roku 1930. (Sbírka autora)
Na kladrubské měšťanské (hlavní) škole působili tito vyučující:
Karl Grohmann (1896-1907)
Adalbert Graf (1896-1922) – v letech 1922-1925 ředitel školy v Dalovicích u Karlových Varů
Alois Kurz (1897-1919) – v letech 1919-1926 ředitel školy v Teplé
Josef Schott (1919-1934 pak 1944-1945)
Heinrich Lorenz (1909-1925) – známý malíř
Marie Stiel (1923-1926)
Karl Ziegler (1918-1919)
Hugo Ritterer (1922)
Andreas Manlik (1925)
Gustav Weigend (1925-1926)
Franz Hanel (1925-1926)
Wenzel Friedl (1927-1945)
Johann Seidling (1927-1930) – později ředitel ve Stodě
Theodor Tauber (?-1934) – pak vyučoval v Horšovském Týně
Anton Besiak (1931-1932, 1933, 1935)
Gustav Hullitschka (1934-1935)
Anton Seitz (1934-1945)
Rudolf Spannbauer (1935-1945)
Franz Töpner (1938- ?)
Jako pomocní vyučující z obecné školy zde působili také:
Augustin Kollmann (1908-1909)
Karl Storch (1909)
Wenzl Baumgartl (1910-1911)
Johann Floßmann-Kraus (1915-1918 a 1920)
Richard Uchatius (1923)
Emilie Grohmann (1924-1925)
Paula Schindler (1940-1943)
Maria Pilwousek (1940-1943)
Hildegard Deinl, roz. Turtenwald (1940-1943)
Elfriede Friedl (1945)
Traudl Fritsch (1945)
Nahoře: Budova měšťanské školy na fotografii z roku 1942, černý prapor naznačuje, že v dané době se konal smutek. (Foto sbírka autora).
26.12.2012
Vzpomínky Ernsta Deinla jun. na nucené pracovní nasazení v Králově dvorské železárně
Rok 1945 představoval pro Sudetské Němce na Kladrubsku katastrofou stejně jako v celém zpustošeném Německu. V květnu skončil doposud největší konflik porážkou Německa a zbyly po ní ruiny s miliony mrtvými, stejně tak i několik desítek obyvatel Kladrub, kteří přišli o své životy. 6. května odpoledne vstoupili do Kladrub příslušníci americké 2. pěší divize. Válka 8. května skončila. Rozdílem zde bylo, že sudetští se nyní ocitli na území cizího státu a čekalo je tzv. „účtování“ ze strany Čechů. Mezi ně patří i kladrubský měšťan Ing. Ernst Deinl syn kapitána v rezervě Ernsta Deinla a Fanny roz. Stelzer. Po propuštění a tzv. odsunu 25. 8. 1946 vzpomíná takto:
„Byl jsem 5. října s přibližně 100 dalšími lidmi ze Stříbrského kraje přes pracovní úřad na tři týdny nuceně poslán jako nezávislý pracovník do železáren v Králově Dvoře. V Králově Dvoře, jsme byli převzati ozbrojenou pracovní milicí a jako zajatci posláni do pracovního tábora za ostnatý drát.Zůstali jsme tam po dobu 10 měsíců. V prostoru 20x10x3,5m bylo ubytováno 200-225 mužů.Strava byla tak malá, že ztráty jen z našeho domu tvrdě rostly, tvrdá práce nemohla jinak dovolit. Nicméně, tábor pro nás znamenal ohromnou dřinu za malou stravu.Lékařská péče prakticky žádná nebyla, protože velitele tábora stěží zajímaly lékařské dokumenty, a pokud byl vydán doklad o zdravotní neschopnosti, na to zřetel brán nebyl.Poštovní služba byla zredukována, já jsem například za 10 měsíců obdržel pouze dvě korespondenční karty od své rodiny. Balíky s osobními potřebami byly regulérně a masivně vykrádány. Pracovali jsme v akordu 8 hodin, také jsme pracovali až o 8 hodin denně navíc (nakládání uhlí, překládání rudy atd.) Protože jsme nebyli řazeni jako internovaní, dostávali jsme pouze dvě koruny denně.V neděli a pracovní svátky nám dávali přesčasovou práci. Dokonce i 14. letí chlapci, byli posíláni pracovat za stejných pracovních podmínek. Také oni měli každý třetí týden noční směny. Tělesné tresty byly oficiálně zavedeny a byly na denním pořádku. To platilo rovněž pro válečné zajatce, kteří byli s námi ubytováni, a pracovali s námi. Při odsunu se musely, nože, břitvy, peníze atd., odevzdat, ty se nám už nikdy nevrátily. Také americké propouštěcí doklady o uvolnění a dokumenty o registraci nebyly vydány zpět.“
Ernst Deinl jun. se narodil v pražském Karlíně 12. června 1911. Vystudoval 8 semestrů na vyšší obchodní škole a 6 semestrů inženýrské školy. Ženatý byl s Hildegardou roz. Turtenwald z Kladrub. Společně žili v Kladrubech, domě čp. 8 a měli spolu dvě děti, syna Quida *1940 a dceru Idu *1945. Během války pracoval jako letecký inženýr v Norimberku. Po skončení války se vrátil domů do Kladrub. Na podzim téhož roku zcela odsouzeníhodným způsobem jej československá státní moc donutila domov opustit, přičemž byl vystaven neustálé perzekuci.
